ProWein 2026 Veletrh, kde zpomalit znamenalo objevovat

ProWein 2026: když si dovolíte zpomalit, začnou se dít zajímavé věci

Veletrhy vína mají často jedno společné tempo: rychlé schůzky, krátké ochutnávky, přesuny mezi stánky a pocit, že je potřeba stihnout „co nejvíc“. Letos jsem se na ProWein rozhodla zvolit jiný přístup. Méně spěchu, méně formálních schůzek – a o to více prostoru pro objevování.

A ukázalo se, že právě v tom se skrývá největší hodnota.

Pro srovnání, Wine Paris pro mě zůstává dynamickým místem plným energie a kontaktů. ProWein letos ale nabídl něco jiného: klidnější rytmus, který umožnil jít více do hloubky.

Když degustace není jen o dojmu, ale o pochopení

Namísto klasického „ochutnat a běžet dál“ jsem si letos dovolila u jednotlivých vín zůstat déle. Naslouchat, ptát se, vracet se ke skleničce. A najednou se začaly otevírat úplně jiné vrstvy.

Velkou roli v tom hrály i odborné přednášky a řízené degustace. Nešlo jen o trendy nebo čísla, ale o kontext:

• jak se mění přístup k vinohradnictví v různých částech světa
• jak klimatické podmínky formují styl vína
• a jak se tradice potkává s inovací

Výsledkem nebyl jen výběr zajímavých vín, ale především schopnost jim lépe porozumět.

A to mě dovedlo do nečekaných vinařských destinací - tedy alespoň ve skleničce proběhli

Možná největším přínosem letošního ročníku bylo to, že jsem měla prostor ochutnávat vína, ke kterým bych se za běžných okolností dostávala jen obtížně.

• vína z Indie – překvapivě strukturovaná, často s důrazem na aromatiku
• produkce z Brazílie – svěží, moderní, s jasným rukopisem mladého vinařství
• a dokonce i vína z Turkmenistánu – rarita, která otevírá úplně jiný pohled na terroir i technologii
• zastavení na Masterclassu šumivých vín z Tanzánie - tady jsem šla tedy na jistotu, jelikož jsem měla už jednou tu možnost ochutnat šumivá vína z Tanzánie, proto jsem si tuto příležitost nemohla nechat opět ujít a naopak ji rozšířit
• To samé platilo i o Masterclassu a prémiových vínech z Chile

Nešlo jen o „exotiku pro zajímavost“. Právě díky času a rozhovorům s producenty bylo možné propojit chuť ve skleničce s podmínkami, ve kterých víno vzniká – klimatem, půdou, ale i kulturním přístupem k vinařství.

A právě v tu chvíli víno přestává být anonymní. 

Výběr, který má hloubku

Volnější tempo mi zároveň umožnilo přistupovat k výběru nových vín mnohem selektivněji. Nešlo o kvantitu ani o „rychlé zařazení do portfolia“, ale o vzdělání se, posunutí svých smyslových receptorů a možností zase o kus dál.

Takový proces je pomalejší – ale o to důležitější a více do hloubky.

Večeře, které víno zasadí do reality

Stejně důležitá jako samotný veletrh jsou i setkání mimo něj. Letos měla dvě velmi odlišné, ale krásně se doplňující podoby.

První večer proběhl v elegantním sky baru hotelu
Lindner Hotel Düsseldorf Seestern

Lehkost, nadhled - nejen nad celý Düsseldorf, ale i neformální konverzace. Spíše koktejlový večer s Dj než klasická večeře. Víno zde nebylo analyzováno, ale přirozeně sdíleno – přesně tak, jak ho většina lidí skutečně pije.

Druhý večer byl naopak komornější a ukotvený v gastronomii. V přístavní restauraci, s výhledem na vodu a klidnější atmosférou, jsme měli možnost setkat se s vinaři z Bordeaux.

Tady se tempo ještě více zpomalilo.

Sklenička, jídlo, rozhovor. Diskuze o ročnících, o rozhodnutích ve vinici i ve sklepě. Přesně ten typ setkání, kdy si uvědomíte, že víno není jen produkt, ale souhrn lidských rozhodnutí, zkušeností a času.

Co jsem si z toho odnesla?

ProWein, i když mnoho lidí si na něj a jeho "úpadek" stěžuje mi letos připomněl jednu důležitou věc:
že v dnešní době není největší hodnotou vidět co nejvíce, ale pochopit to podstatné. Proto mi vůbec nevadilo, že jsem se s lidmi nemusela tlačit ve frontách, ani s předstihem bookovat odborné Masterclass.

• zpomalit může být výhoda, ne slabost
• méně známé vinařské regiony mohou přinést největší překvapení
• a propojení chuti s příběhem je to, co dělá víno skutečně zajímavým

A možná právě proto byl letošní ProWein jedním z těch ročníků, které ve Vás nezanechají jen poznámky v zápisníku, ale i dlouhodobý dojem.

Což mi připomíná i představení našich vinařů, kteří opět měli krásný stánek, ale i na závěr druhého výstavního dne si připravili pro odchozí návštěvníky dotek čech. Co jiného než se neutralizovat krásně vychlazenou Plzničkou. Já upřímně stále zůstávám u loku piva, na neutralizaci, ale mnozí to velice ocenili a užili si závěr i jinak než vůbec očekávali. 

Ale zpátky, nebojte, stejně jsem tam objevila spoustu zajímavostí, u kterých projednávám s obchodními partnery podmínky, aby co nejdříve jste mohli zase něco nového ochutnat.

Tentokrát si na své přijdou i ti, co z jakýchkoliv důvodů nepijí alkohol. :)

Na zdraví

Daniela