Paříž v únoru nebývá jen městem milenců, ale především hlavním městem světového vína. Veletrh Wine Paris & Vinexpo Paris 2026 právě skončil a zanechal v nás (i v našich chuťových pohárcích) hlubokou stopu. Pokud si představujete romantické popíjení u Seiny, realita profesionálního veletrhu je spíše vysokooktanový maraton, kde se elegance potkává s neúprosným drillem.
Zde je ohlédnutí za tím, jaké to bylo v srdci pařížského výstaviště Porte de Versailles.
Ohromující čísla: Když se svět slije do jedné haly
Letošní ročník potvrdil, že Wine Paris už dávno není jen „francouzskou záležitostí“. S více než 63 000 návštěvníky ze 169 zemí a rekordními 6 500 vystavovateli se atmosféra dala krájet a začíná se drát na první příčky předních veletrhů.
-
Celý svět na dlani: Od klasického Bordeaux a Toskánska, až po exotiku z méně tradičních zemí nebo Latinské Ameriky.
-
Česká stopa: Naši vinaři se v této konkurenci rozhodně neztratili. Tucet moravských a českých vinařství (včetně jmen jako Thaya, Iwayini, Gurdau, Volařík, Skoupil nebo tradiční Bohemia Sekt) se ukázali na české ambasádě i přímo na veletrhu, že naše bílá vína patří ke světové špičce.
-
Nové trendy: Letošek patřil segmentu „Be No“ – tedy nealkoholickým alternativám, které už nejsou jen „limonádou pro řidiče“, ale komplexními nápoji pro náročné.
Těžká váha zodpovědnosti
Stát před stovkami vzorků není privilegium, jak mi často přátele píší, je to práce. Jako hodnotitel nesu na bedrech veškerou zodpovědnost i finanční tíhu, když budou produkty špatně vybrány a nebudou se prodávat.
Zodpovědnost cítíte s každým přivoněním. Musíte odfiltrovat únavu, osobní preference i fakt, že v hale je 25 stupňů a hluk jako na nádraží. Vaším úkolem je najít v tom zlomku vteřiny, kdy víno putuje po patře, jeho duši, harmonii, potenciál, případně odhalit vady a chyby. Ne vždy je to pouze o příjemném ochutnávání.
Rituál plivání: Srdce drásající nezbytnost
Tady končí veškerá sranda a začíná profesionální disciplína. Na Wine Paris potkáte lidi, kteří stejně jako my mají před sebou 80 až 100 vzorků denně. Matematika je neúprosná: kdybyste každý vzorek spolkli, po desáté skleničce končí vaše schopnost objektivně hodnotit a po dvacáté končíte vy sami.
Je to vnitřní boj. Dostanete do skleničky Grand Cru z Burgundska nebo archivní Champagne, jehož láhev stojí i desetitisíce. Cítíte tu komplexnost, tu neuvěřitelnou práci vinaře, která trvala roky... a pak to musíte udělat. Plivnout.
„Plivnout víno za deset tisíc korun do plastové nádoby (spittoonu / plivátka) bolí poprvé, podruhé i posté. Je to projev nejvyšší úcty k vínu – protože jen s čistou hlavou mu můžete dát spravedlivé hodnocení, které si zaslouží. I když ten projev rozhodně uctivě nevypadá“
Únava, kterou nezaženete spánkem
Večer po skončení veletržního dne se cítíte, jako byste v ústech měli „přebarvený koberec“. Třísloviny z červených vín vám obarví zuby i rty (tzv. wine teeth jsou v Paříži v únoru nejčastějším módním doplňkem) a kyselost bílých vín dává zabrat vaší sklovině. Nohy bolí, mozek z informací hoří. Přesto je v tom něco magického. Ten pocit, když mezi stovkami průměrných vín narazíte na jeden drahokam, který jste celou dobu hledali. Ten moment, kdy si uvědomíte, že víno je tekutá historie a vy jste dostali tu čest ji na chvíli uchopit. Vaše tělo je unavené, ale mozek stále přemýšlí a zpětně vyhodnocuje, chuťové pohárky nemají chuť raději na nic - někteří tedy chodí na jedno malé pivo na srovnání chutí. Nejvíce se těšíte na postel a sladký spánek, kterého se většinou bohužel nedočkáte a další ráno vše od znovu, ale i tak nemáte sebemenší šanci stihnout vše co jste chtěli.
Po návratu domu a ukončení veletrhu práce nekončí, začíná druhá nejtěžší část a to vše znovu vyhodnotit, vybrat a objednat novinky, na které se rozhodně můžete těšit.
Největší objevy:
Víno co zrálo pod hladinou moře
Mezi tisíci lahvemi na Wine Paris mě nejvíc zasáhl jeden objev: víno, které zrálo desítky metrů pod hladinou moře. Není to jen marketing, je to fascinující enologický experiment. V současnosti jeden z nejvíce fascinujících trendů, který jsem měla možnost ochutnat a porovnat.
V hloubce kolem 60 metrů vládne absolutní tma, stálý tlak a konstantní teplota. Ale tím hlavním kouzlem je neustálý kinetický pohyb proudů. Moře víno v lahvích jemně kolébá, což mu dodává neuvěřitelnou krémovost a hloubku, které v běžném sklepě nedosáhnete.
Chuťový paradox: Ve sklenici máte víno, které chutná neuvěřitelně svěže a mladě, ale svou strukturou a elegancí odpovídá desetiletému archivu. Navíc ty láhve! Pokryté solí, řasami a stopami mořského života vypadají jako vytažené z potopeného korábu. Samozřejmě ceny jsou vyšší, ale za ochutnání to stojí.
Claret - velký comeback z Bordeaux
U nás na Moravě pod pojmem „klaret“ se jedná o známe bílé víno z modrých hroznů, světový trend roku 2026 vrací do hry jeho původní francouzský význam. Zatímco dříve se v Bordeaux soutěžilo o to, kdo vyrobí temnější a silnější víno, letos v Paříži kraloval „Nový Claret“. Je to odpověď vinařů na oteplování planety i měnící se vkus – styl, který se vrací ke kořenům z 12. století.
-
Lehkost nade vše: Zapomeňte na 15 % alkoholu. Nový claret je lehké, rubínové víno s nižším obsahem alkoholu a jemnými tříslovinami. Měla jsem možnost ochutnat i 6% nebo s vyšším zbytkovým cukrem.
-
Pijte ho podchlazené: Na rozdíl od těžkých červených se tento styl podává při 8–12 °C. Je to neuvěřitelně svěží a „pitelný“ zážitek, který v puse nepůsobí jako těžký kabát, ale jako hedvábný šál.
-
Proč je to objev? Protože bourá mýtus, že velké červené musí být těžké. Na Wine Paris byla tato vína vítaným osvěžením – nabízejí eleganci Bordeaux, ale s energií a hravostí, která v moderní gastronomii jdou vím a víc do popředí.
Wine Paris 2026 mi připomněl, že svět vína už dávno není jen o oprašování starých rodinných receptů. Je to fascinující laboratoř odvahy.
Viděli jsme vinaře, kteří se nebojí potopit své celoživotní dílo desítky metrů pod hladinu moře, aby mu dali neopakovatelnou tvář. Potkali jsme vizionáře, kteří vrací červeným vínům jejich zapomenutou lehkost a eleganci „Claretu“, protože pochopili, že moderní svět už netouží po těžkých tancích, ale po příběhu a svěžesti.
Ano, stát celý den u degustačního pultu, plivat tekuté poklady do plastových nádob a cítit únavu v každém chuťovém pohárku, je nesmírně náročné. Je to zodpovědnost vůči těm, kteří to víno stvořili, i vůči těm, kteří ho budou pít. Ale právě v tom spočívá ta krása. Stačí mít odvahu se podívat na sklenici z úplně jiného úhlu a nebát se ochutnat něco nového - svět vín toho nabízí tolik, že by to byl hřích.
Paříží to nekončí, čekejte v březnu reportáž z veletrhu ProWein, který se koná tradičně v Düsseldorfu.
A já jdu mezitím zpracovávat novinky, na které se v následujících měsících budete moc těšit, a o kterým budu průběžně informovat.
Za draví!
Vaše Daniela